Američtí Indiáni nedali světu jen jerky. Seznam se s pemmicanem!

Pro mnoho lidí jerky = sušené maso. Vzniklo na území dnešní Ameriky, vyrábět ho začali indiáni a tak dále. To už asi každý zná. Jenže to není všechno! Tehdejší vládci prérií znali i další druhy, které se dneka rozhodně do světa masově nerozšířiliy a přesto mají v historii sušeného masa svoje místo. Jedním z nich je i pemikan. Dneska si řekneme, co to vlastně je.

pemmican-here

O vzniku jerky už toho bylo napsáno hodně nejenom na našem blogu. Doufáme, že tak přineseme nějaké nové informace i těm, kdo už něco málo o jejich historii vědí. Z naší zkušenosti víme, že slovo "pemikan" uslyší 99 % lidí v našem článku poprvé v životě.

Jerky, to každý zná...

Takže: Jedná se o severoamerickou variantu, kdy samotný název vznikl ze španělského „ch‘arqui“. Takto nazývali španělští kolonizátoři plátky sušeného masa, které si sušili na svých lodích. Jerky se nejčastěji dělá z hovězího, případně bizoního, drůbežího či vepřového masa. To se před přípravou nařeže na tenké plátky, následně se marinuje, koření či solí a potom se suší. 

To jen pro začátek, abychom si ujasnili pojmy a vynikly tak hlavní rozdily mezi pemikanem a jerky.

Seznamte se s Pemmicanem

Další druh sušeného masa - pemmican - byl vyvinut kmenem Kríů. Pemmican (stejně jako jerky) se vyráběl z masa buvolů, losů nebo jelenů, s přídavkem specifických složek, které byly obvykle dostupné v okolí. Jednalo se nejčastěji o brusinky nebo bobule saskatoonu (Muchovník olšolistý). Maso bylo krájeno na tenké plátky a pomalu se sušilo nad ohněm nebo na slunci, dokud nebylo tvrdé a křehké.

A teď to přijde. Po usušení bylo maso rozdrceno na velmi malé kousky pomocí kamenů a následně smícháno s roztaveným lojem (nejoblíbenější byl tuk z bizoních ledvin). Pokud to bylo možné, sušené ovoce bylo rozdrceno také na prášek a přidáno do vzniklé směsi masa a tuku. Indiáni balili hotový pemmican (nebo česky pemikan) do velkých balíků ze surové kůže zvaných parfleš.

Pemikan vydržel v poživatelném stavu až 10 let a vařila se z něho obvykle polévka nebo ragú. V nouzi bylo možné pemikan rozsekat na kousky a žvýkat. Nejednalo se tak o pouhou variantu jerky, protože jeho využití bylo značně rozdílné.

V některém z dalších článků nebo videu se určitě podíváme na to, jak si pemmican vyrobit doma.